Polychromos. Pastelky na velký svátky.

Splněný sen

Jsem holka z vesnice. A co víc, holka z minulého století. 

Ne že by mé dětství provázely hry s klacíčky a kamínky. Jako jedináček jsem dostala ledacos za hračky. Ale o nějakých luxusních věcích nemůže být řeč. Průměrná holka, z průměrné rodiny s průměrnými věcmi.

Život mě naučil si věcí vážit a to, co považuji za poklad, si chráním a opatruji jako pověstné oko v hlavě.

Malování jsem měla vždycky ráda. Dodnes mám v paměti čínský penál s kočičkou a v něm 12 pastelek Studio. Olala, to byl poklad hodný králů.

V dospělosti přišly na řadu jiné koníčky. Protože sama malovat neumím, tak pastelky zůstaly ležet někde na dně skříně. Boom omalovánek pro mě znamenal velké nakopnutí k tomu, ty pastelky vytáhnout. Stařičké, opotřebované, malující z posledních sil.

Pozůstatky z dětství ještě kreslí a provázejí mne nejedním obrázkem.

Opět maluji od Vánoc loňského roku. Než jsem poznala vás, moje milé malířky, žila jsem v blaženém nevědomí, že je pastelka jako pastelka. Ó, já bláhová.

Vstoupením do skupiny Pastelkou proti stresu jsem se ocitla v říši divů. Pojmy jako Prismacolor, Polychromos, Derwent, Caran nebo Chameleon jsem začala sosat jako houba. A začala jsem snít.

První z mých barevných snů :)

Naštěstí jsou v životě sny, které se plní. A tak tu vedle mne leží 120 kusová sadička Polychromosek. Bydlí u mě už možná třetí měsíc. A já se jí bojím. 

Mít takhle drahou a krásnou věc sama pro sebe je pro mě nový zážitek. Pastelky tu oprašuji, kochám se jimi ... a šetřím si je. Tak moc se bojím, že mi budou ubývat, že je opotřebuji a já nevím čeho všeho ještě. Je to směšné, ale je to tak. Krásky vytahuji jen "ve velký sváteční den" a jen na "velký sváteční obrázek".

Sváteční Polychromos.

A podle mě to není dobře. Měla bych zapomenout na hlásek v hlavě, který mi říká: "Uchovávej je jako v bavlnce a šetři si je. Ať ti zůstanou co nejdýl. Co když už si nikdy nic podobného nedopřeješ?".

Co by se stalo? Vlastně nic. Mohla bych na své pastelky vzpomínat a těšit se z chvil, kterými mne provázely. A tak si slibuji, že své Polychromosky nenechám zestárnout věkem. Že se z nich budu těšit a užívat si je. Protože kdo ví, co přinese zítřek. Možná nebudu mít čím kreslit a možná taky do mého života vstoupí další poklady. A to je na tom životě krásné.

Co vy malířky. Vytahujete své pastelkové poklady pravidelně nebo je šetříte tak jako já? To mě vážně zajímá ;)

Mějte krásný týden, malujte a užívejte si života.