sobota 1. října 2016

Čarovně lahodný svět pod kapradinou



Ahoj Klárko,
Čarovné lahodnosti
tak moc se těším na rozhovor s Tebou, že jsem úplně nervózní, jak prvňáček na cestě do školy. Nejdřív Ti chci z celého srdce moc a moc poděkovat za úžasnou knížku a poblahopřát k jejímu zaslouženému úspěchu. Čarovné lahodnosti putují do celého světa a okouzlují každého, kdo otočí první list. A jak by taky ne. Vzala jsi nás do světa, o kterém jsme jako děti snily a na který jsme jako dospělí zapomněli. A ty jsi nám ho připomněla. Svět, kde je všechno tak trochu kouzelné a z něhož čiší klid a láska. Za nás za všechny Ti děkuji. Dala jsi nám dar, jehož hodnotu pozná každý, kdo vezme pastelku a začne v Tvé knížce malovat.
Chtěla bych toho tak moc vědět o skřítcích, kteří vedli Tvoji ruku, když jsi pro nás Lahodnosti kreslila a zároveň vím, že jsou tak maličcí a křehcí, že je světu nemůžeme odhalit úplně. Můžeme ale nadzvednout lístky kapradinky a podívat se za záclonku? Tam, kam jsi byla vpuštěna? Jen trošičku, na maličkou chvíli, prosííím.
Zajímalo by mě, kdy jsi svět maličkých objevila poprvé? A jak moc skřítkové váhali, než se s Tebou spřátelili? Já si je představuji jako velmi laskavé bytůstky, které Tě už při prvním setkání vzali za ruku a pozvali do své chaloupky…
Představuji si, jak museli být nadšení, když jsi jim řekla, že o nich budeš malovat knížku. Anebo jsou to stydlíni a musela jsi je přemlouvat a vysvětlovat jim, že je budou vymalovávat samí hodní lidé?
Jak moc se na vzniku omalovánky podíleli? Radili Ti? Stáli modelem? Frflali, že chtějí být na obrázku hezčí a mít menší nos nebo bříško? Já si je totiž přestavuji, jak leželi na bříškách, ruce pod hlavou a s údivem sledovali vznikající obrázky. A večer, ve svých domečcích, v peřinkách si o tom všem povídali. Jejich štěbetání se neslo usínajícím lesem…
Nyní už jste přátelé, kamarádi. Určitě Tě navštěvují i doma. Řekni, když Tě navštíví, přichází vždy s úsměvem na rtech nebo se Ti svěřují i se svými bolístkami? Mám totiž pocit, že oni si své chmury vyřeší doma, mezi svými a za svými lidskými kamarády chodí proto, že jsou s nimi rádi…
Jak snáší svoji nynější popularitu? Berou ji s nadhledem a radují se z ní nebo trochu pozoruješ, že jim stoupají nosánky vzhůru?
A teď prosím pravdu. Co ten úžasný papír? To je práce skřítků nebo pomáhala zvířátka, tak jako Krtečkovi k novým kalhotkám? Protože takhle kouzelný papír nemohla vytvořit lidská ruka, to je jasné každému, kdo už do knížky čmárnul…. Já myslím, že vznikal v noci, za úplňku, kdy se sešli všichni maličcí spolu se zvířátky, víly vytáhly své kouzelné hůlky a společnými silami stvořili něco, z čeho jsme úplně paf…
Je večer ... no spíše noc a tak s láskou a zcela obklopená svými Maličkými - skřítky usedám, abych odpověděla na líbezné otázky naší ještě líbeznější Martiny…

Pokud se mi sem vloudí nějaké zatoulané písmenko, prosím omluvte to, skřítci mi tady švitoří a doslova piští, co všechno mám o nich napsat, že mi sem-tam nějaký skočí na klávesnici a s uspokojivým pocitem vlastního díla, zanechá mi tady písmenko, které nemá ve větě co dělat.

Hned na první otázku, kdy jsem měla co dočinění se světem skřítků, musím zcela pravdivě odpovědět, že nevím… vlastně si nevzpomínám... ovšem skřítci si to prý pamatují velmi přesně... bylo to tehdy, když se mi za bouřky u postýlky "rozhořely" Eliášovy ohníčky...

Podivný jasný modravý výboj prý nebyl žádný Eliášův oheň, ale byly to zbrusu nové lucerničky na čarovné plamínky..."..ano už to tady píšu..." slyším spokojené mručení na rameni..

Těžko jim vysvětlit, že jde o rozhovor se mnou, i když je o nich..:o) .. tedy budu poctivě vkládat jejich připomínky..

Ano, ano, ANO! Jak mi v otázce Marti píšeš, představuješ si je jako laskavé bytůstky, které zvou lidi do své chaloupky.. toto píšu "hlasitě".. ale jen tak mezi námi- tichounce, jsou to někdy pěkní rošťáci.. a taky milují med!

Dobrá rada... pokud chcete zjistit, zdali máte nějakého skřítka doma nechte pootevřenou sklenici s medem a ráno zcela bezpečně poznáte, že je záhadně ulepené celé okolí... v noci se seběhne celý houf skřítků okolo sklenice, neboť vůně z pootevřeného víčka se line po celém domě a někteří skřítci ji ucítí i ze zahrady.. netuším, jak přesně se dostanou až na dno sklenice, ale skutečně Vám od medu notně pomohou..

Poznámka od zdejšího skřítkovského osazenstva.. vůbec nechtějí med, ale chtějí lidem jen udělat radost, že jsme jim na jejich medové choutky skočili..

Taky pozor na ztracené ponožky po praní..kdykoli místo dvou kusů do páru vytáhnete jen kus jeden, je jasné z čeho mají skřítci zase ušité nové oblečky.. :o). Hodně lesních skřítků se na zimu stěhuje přímo ke mně.. zbožňují hřejivé teplo z krbu, divokou jízdu na mých kocourech a taky vanilkové rohlíčky..

Když jsem kreslila svou první omalovánkovou knížku, od brzkého rána do pozdní noci seděli vedle mně a podávali mi tužku, tu zase jezdili s gumou po papíře a předháněli se v poznávání, který z nich na obrázku zrovna je.. a taky srkali moje kakao a okusovali domácí karamely.. na hrnek s kávou jsem si musela dávat víčko, po kofeinu strašně řádí..

Kolikrát přitáhli i vozíček plný lesních bobulek.. hlavně borůvek a brusinek.. taky nějakou tu malinu a malou, voňavou lesní jahodu..

Skřítci a to musím zdůraznit, velmi milují zvířata.. kolouška i lesní myšku mi přivedli doslova před okna... s kočkou meditovali v chrpovém poli a spícího rejska mi tak dlouho předváděli, než jsem ho nakreslila tak, jak dle nich měl správně být- prostě jako spící rejsek.. :o)

Po půlnoci, slýchávala jsem pravidelně slabou a pak sílící cinkavou hudbu, oznamovali mi tím, že je čas odložit pero a před spaním povědět jim alespoň krátkou pohádku..

Nebylo kouzelnějších chvil nežli odpočívat na verandě v houpacím křesle obklopená švitořícími skřítky, v povzdálí i lesními zvířátky... sladkou vůní kakaa a dobrým pocitem, že zase spatřily světlo tohoto světa další laskavé obrázky toužící po vybarvení..

Papír... hmmm... ohledně papíru použitého v omalovánkové knížce mohu říct jen toto... dlouho předlouho radil se sněm těch nejstarších skřítků, ohledně kvality, zatónování a síle použitého papíru.. okolo ohníčku ve svitu měsíce nesly se lesem slabé výkřiky... "Smetana! Karamel! Pastelky! Barvičky!" A nakonec padl mi do klína svitek nádherně smetanově zbarveného papíru se slovy- "To je on! Tento a žádný jiný!" Tedy bylo rozhodnuto..

Každý samostatný obrázek v knížce nese sebou svůj vlastní příběh.. příběh z mého světa.. ze světa skřítků - z říše Maličkých... a teď Vám prozradím malé tajemství... já sama jsem tak trochu skřítek, co sleduje svět svým vlastním snovým pohledem a neumím to jinak..

A tak s láskou připojuji i já svůj kus srdce k těm ostatním a radostně budu šířit laskavost, radost a něhu i v další omalovánkové knížce, která jak doufám- jak věřím, vyjde příští rok..

Děkujeme, že dáváte obrázkům barvami život a děkujeme vám všem, že jste..

Klára a skřítci..

Klárko, moc děkuji za rozhovor, kterým jsi potěšila mne i všechny mé milé čtenářky. Pozdravuj skřítky a zvířátka, která se také velkou měrou určitě na vzniku omalovánky podílela. Jste všichni báječní. Nejlepší. Pro nás omalovávánkářky jste hrdinové. A ty Klárko, jsi pro nás víla, na kterou jsme pyšní ze všeho nejvíc.

Žádné komentáře:

Okomentovat