"Tak, teď víte pravdu." říká hostující bloggerka

Omalovánkový tag očima Petry

Když jsem otevřela tento dokument s odpověďmi na tagové otázky, udivila mě jeho rozsáhlost. Dnešní hostující bloggerka Petra to vzala hezky od podlahy a upřímně. A umí zaujmout každým slovíčkem, takže se od článku rozhodně neodtrhnete předčasně.

Péťa je velmi milá osůbka, která se v malování našla. A kdyby jen v malování. Petra se odhodlala a začala natáčet malovací videa. Určitě na její tvorbu mrkněte, protože točení Péťu chytlo stejně tak, jako malování. Takže se můžeme těšit na novou inspiraci.

A teď už předávám Petře slovo.

Kterou ze svých omalovánek miluješ a nenávidíš zároveň?

Touto otázkou jsi mě trochu zaskočila. Ze začátku jsem kupovala v obchodě Levné knihy v Praze takové omalovánky, které mi přišly pod ruku a byly za cenu pro mě přijatelnou. Časem jsem poznala díky hodným kamarádkám něco z vyššího levelu omalovánek, ale nemůžu říct, že ty z Levných knih nemám ráda.

Probírám svoje „skromné“ zásoby a už vidím – Tajemná zahrada od Johanny Basford bude tím správným zástupcem omalovánek, které miluji a nenávidím zároveň. Ta paní má nádherný kreslicí rukopis. Rozhodně jsem toužila mít alespoň jednu její knihu omalovánek doma, po víkendovém výletu do Plzně se mi díky kamarádkám přání splnilo. A proč tuto knihu omalovánek nenávidím? Jsem zvyklá stihnout každý obrázek vybarvit za jeden den, což v případě těchto omalovánek bohužel nepůjde. Je tam spousta drobností a jsou kresleny tak, že svádí k vybarvování každého detailu zvlášť. To mě opravdu štve, že jeden obrázek za den prostě nedám. :)

Které ze svých pastelek budeš chtít vždy, zas a znova?

Mám doma pastelky, které jsem zatím vůbec nevyzkoušela – KIN Polycolor, Progresso. Nicméně z těch vyzkoušených rozhodně vítězí na celé čáře Marco Raffiné 72. Je to dobrá volba kvalitních pastelek za rozumnou cenu. Jako bonus mají odlišné odstíny od většiny ostatních pastelek, což mě hodně baví. Další výhodou je, že se na ně nemusí tlačit, vybarvují díky své olejové bázi téměř samy, kloužou po papíře. Spokojenost. Až mi dojdou, rozhodně se budu ohlížet po nových.

Kdybys sama vytvořila omalovánky, jaké a o čem by byly?

Dovolila bych si otázku trochu poopravit k obrazu svému. J Kdybys uměla sama kreslit…? Neumím. Aspoň si to myslím, že neumím. Zvládám domeček jedním tahem. J Ledaže bych si pak ty vlastnoručně vytvořené omalovánky vybarvovala jenom sama v soukromí… :D

Které ze svých pastelek bys nejradši rozšlapala, ale furt jim dáváš šanci?

Ajejej… Musím s pravdou ven a nepůjde to snadno… :) První pastelky, které jsem si jako dospělá koupila, byly, jak už asi tušíte, z Levných knih. Jsou to pastelky Wiky 36, byly levné a 36 ks k tomu, no, nekup to… 

 Od té doby jim pořád dávám šanci, ale navenek o nich neřeknu křivého slova – pořád vykládám, že jsou dobré a je jich dost za tak levný peníz, hezky vybarvují a jiné hlouposti. 

Realita je přitom taková, že člověk musí na ně rýt, až si mozol udělá, jen aby z nich dostal alespoň nějaký odstín, prostě ty pastelky skoro vůbec nepigmentují a u některých se dá říct, že ani nekreslí. Tak, teď víte pravdu. Červenám se kvůli lhaní, ale to naštěstí přes písmena není vidět.

Kterou ze svých omalovánek bys dala darem babičce, kterou malé neteři a kterou svému nepříteli?

Hm, co s tímto dotazem…? Budu muset zapojit fantazii. Babičky už dávno nemám, tak si představím jednu ze starých žen, ke kterým jsem chodívala ještě jako pečovatelka. Takové staré paní bych dala jedny z českých Antistresových omalovánek pro dospělé vydaných Gradou. Obrázky v nich jsou vkusně nakresleny, každý z nich má sympatický rámeček a omalovánky jsou jednostranné, takže by ničemu nevadilo, kdyby paní tlačila na pastelku.

Druhá část otázky se týká malé neteře. Mám 3 neteře a 1 synovce, ale už jsou dospělí, nejmladší neteři je 15 let, ostatním přes dvacet. J Představím si tedy malou neteř; té bych věnovala některé z dětských omalovánek, vybrala bych takové, které jsou určeny sice pro děti, ale vypadají lehce dospěle díky stylu kresby obrázků. Ledové království bych jí pořídila. Tyto omalovánky mají dokonce i speciální fixy, to by ji určitě nadchlo.

Které omalovánky bych dala svému nepříteli? Tady vůbec zapojovat fantazii nemusím. Úhlavního nepřítele mám jenom jednoho a jemu bych opravdu žádné omalovánky ani cokoli jiného nedala. Napadá mě, co bych mu dopřála plnými doušky namísto dárečku, ale nemůžu to napsat, protože je to zkrátka nepublikovatelné.

Kdyby ses mohla stát „tváří“ nějakých pastelek, tak kterých a jak by tvoje sada vypadala?

Mám velmi ráda všechny odstíny modré, takže moje sada by obsahovala od každé barvy dva až tři odstíny, ale od modré klidně deset. :)

Vyber jeden obrázek, který bys klidně malovala zas a znova, pořád dokola.

Vybarvuji ráda obrázky stále nové, odlišné od těch předchozích. Každý obrázek si vyfotím a občas na fotkách prohlížím, jestli se ve vybarvování zdokonaluji, nebo ne. V porovnání s úplným začátek asi trošku ano.

Jsou nějaké pastelky, kterým se vyhýbáš obloukem a nechtěla bys je ani zadarmo?

Ještě se moc dobře v pastelkách nevyznám, mám co dohánět. Proto se asi také žádným pastelkám zcela nevyhýbám, i těm Wiky 36 z Levných knih pořád dávám šanci, však víte.

Kdybys teď dostala 10 tisíc a nemohla je utratit ani za pastelky, ani za omalovánky, ale za jiného ze svých koníčků. Co bys nakoupila?

Ach jo. Rozumná bych měla být a uložit peníze na účet, vždyť měsíční rozpočet sotva „tluču“, ale dobře… Kdybych peníze nemohla utratit za omalovánky a kreslicí potřeby, utratila bych je za pořádný mobil, který se věčně nebude „sekat“. Se zbylými penězi bych zašla do obchodu, kde mají skvělý výběr super náušnic v ceně 20 – 40 Kč a nakoupila bych si zásobičky, protože náušnice jsou další v pořadí věcí, na které jsem totálně ujetá.

Vlastně ne… Všechno jinak. Těm hodným kamarádkám, které mě zásobují omalovánkami a kreslicími potřebami, bych uspořádala večírek v nějaké příjemné restauraci a krásně bychom se společně rozšouply.

Co myslíš, budeš ještě za pět let vymalovávat nebo je pro tebe malování přechodnou záležitostí?

Vybarvování není pro mě záležitostí přechodnou, to vím určitě. Problém je, že nevím, co bude za pět let. Neví to nikdo z nás, natož já se svým zdravotním stavem a životní situací. Nestěžuji si, učím se „hrát s těmi kartami, které mám momentálně v ruce“, učím se hledat v životě věci hezké a projevovat za ně vděčnost.

Děkuji, že jste četli moje odpovědi na dotazy až do konce. Hezký den.

Petro a my moc a moc děkujeme tobě :)