Namalovala jsem si pro sebe Madonu z Veveří

Omalovánkový tag očima Jitky

Dnešní hostující bloggerka je mi sympatická od prvního písmenka, které jsme si vzájemně vyměnily. Veselá, se srdcem na pravém místě. Že má smysl pro humor, že je laskavá a krásně vymalovává, jsem věděla dávno.

Ale že umí sama skvostně malovat, o tom jsem neměla tušení. Ještě, že se zapojila do tagu a poodhalila nám roušku svého nadání. 

Dámy, seznamte se s Jitkou, která vlastníma rukama a podle předlohy namalovala tuto úžasnou Madonu z Veveří.

Kterou ze svých omalovánek miluješ a nenávidíš zároveň?

Strašně jsem toužila po omalovánkách The Little Prince Coloring Book. Nikde nebyly k prohlédnutí, tak jsem je po dlouhatánském přemýšlení a zvažování a tisícerém vložení do košíku objednala na netu. A když přišly, vyděsila jsem se tím množstvím domalovávacích stran. A to tak kvalitně, že jsem se dosud neodvážila do nich čmárnout. Nemůžu říct, že bych je nenáviděla, spíš jsem naštvaná na sebe. Asi hlavně za ten nedostatek odvahy.

Které ze svých pastelek budeš chtít vždy, zas a znova?

Těžká věc, takhle otázka… Ale když tak přemýšlím, které používám nejvíc, když jsem doma a mám možnost volby, byly by to Mondeluzky. Mám ty v papíru i „zlaté“ kusovky a teď jsem dostala sadu v plechu. S tím, že je můžu vrátit a vybrat něco jiného, pokud už je mám. Ale kdepak, ty zůstávají doma u maminky.

Kdybys sama vytvořila omalovánky, jaké a o čem by byly?

Mám moc ráda krajinky a domy, tak kdybych měla schopnosti a odvahu, byly by to takové impresionistické krajiny sem tam s domkem, a k tomu interiéry, historické nejlépe. Ale jelikož se mi jich nedostává, a odjakživa jsem pouhý plagiátor, dělám si omalovánky své rodiny (hlavně tedy dětí) z fotek. A ty pak vybarvuji, paspartuji a rozdávám příbuzným jako dárky.

Které ze svých pastelek bys nejradši rozšlapala, ale furt jim dáváš šanci?

Asi to budou obyčejné Bruynzeel. Nekoupila jsem si tenkrát umělecké, a to byla chyba. Ne že by byly tyhle vysloveně špatné, ale připadají mi nedostatečně měkké. A strašně mě štve ta neuvěřitelně široká plechovka.

Kterou ze svých omalovánek bys dala darem babičce, kterou malé neteři a kterou svému nepříteli?

Babičce, tedy mojí více než sedmdesátileté mamince, jsem darovala Omalovánky pro seniory, protože měla obavu, že se do drobných tvarů nevejde. Ale už se trošku rozjíždí, takže mám pro ni připravenou Duši lesa. Ta se jí bude líbit. Malé neteři asi víly nebo mix zvířátek, ptáčků, motýlů a květin, soudě podle preferencí mé šestileté dcerky. Pro tu mám k svátku připravenou omalovánku Splň si svůj sen. Nepřítel ať mi řekne, co nemá rád, a pak se domluvíme.

Kdyby ses mohla stát „tváří“ nějakých pastelek, tak kterých a jak by tvoje sada vypadala?

Zbrusu nová mega velká sada akvarelových progres se spoustou zářivých odstínů. Nejmíň ale 72 kousků.

Vyber jeden obrázek, který bys klidně malovala zas a znova, pořád dokola.

Tak to tedy nevím nevím. Zatím jediný obrázek jsem malovala dvakrát, a to ten soutěžní od Darii Song, ale jen proto, že jsem si ho tiskla na dvě A4 a nevšimla jsem si, že nelícují a mám každou půlku jinak velkou… Obrázek je pro mne dílem okamžiku a momentálního rozpoložení. Pokud to není nějaké veledílo obřích rozměrů, snažím se je kreslit během jednoho dne. No, spíš mi to nedá, než se nějak snažím.

Jsou nějaké pastelky, kterým se vyhýbáš obloukem a nechtěla bys je ani zadarmo?

Stejně jako jedna nejmenovaná bloggerka, i já jsem hamoun. Strašlivý. Nejraději bych si koupila všechny. Ale asi Noris Club mě nelákají vzhledem k tvrdosti. A kupodivu mne nelákají ani Carany, asi kvůli tomu, že nejsem ani milionář, ani umělec, a mám pocit, že pro mne nemá cenu tolik do nich investovat. Takže zadarmo, to bych si je zase vyzkoušela.

Kdybys teď dostala 10 tisíc a nemohla je utratit ani za pastelky, ani za omalovánky, ale za jiného ze svých koníčků. Co bys nakoupila?

Knížky, odborné, historie středověku. Šicí stroj s overlockem. Ani by se nedostávalo, asi.

Co myslíš, budeš ještě za pět let vymalovávat nebo je pro tebe malování přechodnou záležitostí?

Tak to stoprocentně. Vždycky jsem ráda tvořila. Kreslila, malovala (třeba jsem kamarádce kreslila plagiát Matky od Dürera nebo pro sebe jsem malovala Madonu z Veveří), šila oblečení, kostýmy, navlékala korálkové šperky, ale kreslení je asi nejstálejším výtvarným koníčkem. A v omalovánkách jsem se zcela našla, protože odpovídají mým schopnostem a učím se v nich stále nové věci. A navíc mě přivedly do virtuální společnosti milých a správně praštěných lidí, kterým se nestydím pochlubit se svými dílky.

Jíťo, moc a moc děkujeme za tvé odpovědi. Smekám před tvojí šikovností a držím palce, ať tě vášeň pro malování neopouští a až přijde ten správný čas, ať se k vlastnoruční tvorbě opět vrátíš.