Omalovánkový tag očima Ley
Je trošičku nenápadná.
Když vejde do skupiny na FB, možná byste jí ani nepostřehli. Pak ale ukáže
obrázek a vám padne brada na klávesnici. A hned je vám jasné, že vstoupila
hvězda. Přijde Lea a rozsvítí se sluníčko.
Pak už jí nikdy nepřehlédnete.
Vždy milá, s úsměvem na rtech. A vy to cítíte z jejích obrázků. I proto
mě velmi těší Leina účast v našem Tagu. Její upřímná zpověď jistě okouzlí
i vás ;)
A kdybyste někdy měli
chuť, mrkněte na její YT kanál. Čas od času přidá nějaké to video.
Leo, má milá hostující
bloggerko, předávám ti slovo.
Kterou ze
svých omalovánek miluješ a nenávidíš zároveň?
Ztracený oceán od Johanny Basford. Viděla jsem
tolik nádherně vybarvených obrázků z téhle knížky ve skupince na FB i jinde na
internetu, a úplně mě to nadchlo, pak ale přijde na věc, a já zjistím, že na ty
titěrnosti prostě nevidím. A když si nasadím brýle, manžel se mě bojí...
Které ze
svých pastelek budeš chtít vždy, zas a znova?
Jsou dvoje. Derwent Inktense, kvůli kterým mě
teprve začalo bavit rozmývání, a potom Prismacolor Premier. Mám zatím malou
sadu, a jsem pevně rozhodnutá jít do té o 132 kusech, protože tahle pastelka
prostě "píše".
Kdybys
sama vytvořila omalovánky, jaké a o čem by byly?
Kdybych to uměla, vytvořila bych omalovánky na
motivy mých oblíbených fantasy příběhů a pohádek. Třeba si dokážu v duchu
představit kresbu Tristana Thorna, z pohádky Hvězdný prach, co zrovna najde
padlou Hvězdu, nebo pana Norrella z knihy Jonathan Strange a pan Norrell,
kterak ostatním rádoby mágům ukazuje v londýnské katedrále svá kouzla, a
ožívají přitom kamenné chrliče. Nápady by byly, žel, talent nějak chybí.... :)
Které ze
svých pastelek bys nejradši rozšlapala, ale furt jim dáváš šanci?
Koh-I-Noor Mondeluz. Mám ty v papírové
krabičce, a hrozně se mi lámou, ale jsou jedny z mých "prvních", a je
mi líto se jich zbavit.
Kterou ze
svých omalovánek bys dala darem babičce, kterou malé neteři a kterou svému
nepříteli?
Moje babička taky celkem blbě viděla (asi je to
dědičné), takže bych jí dala omalovánky, ve kterých není moc detailů, třeba
jako Romantic Country (ty by se jí určitě líbily i tematicky).
 |
Neteři
bych rozhodně koupila omalovánky od Kerbyho Rosanese, kterékoliv, protože něco
jako vymalovávání důdlíků, bych já při nudné hodině dějepisu na gymplu rozhodně
uvítala - pro puberťáky cool autor.
Kdybych měla nějakého nepřítele (dejme tomu že
nemám :), dala bych mu již zmíněný Ztracený oceán. A ukradla bych mu linery, a
místo toho nastrčila křídy v tužce, co nejdou ořezat do špičky. Ha.
Kdyby ses
mohla stát „tváří“ nějakých pastelek, tak kterých a jak by tvoje sada vypadala?
Byla by to určitě sada Brown (hnědé odstíny),
protože prostě miluju hnědou barvu. Už když jsem se narodila, byla jsem taková
dohněda (táta je Vietnamec, máma Češka, tak se to mixlo), no a přirozeně by se
to projevilo i v mé omalovánkové vášni. Pastelky by byly na voskové bázi, a
zlatým písmem by na nich bylo typem Comic San MS napsáno PrismaLea. Nebo
PrimaLea.
Vyber
jeden obrázek, který bys klidně malovala zas a znova, pořád dokola.
Zatím takový není, když vymaluju jeden obrázek,
těším se hned na jiný.
Jsou
nějaké pastelky, kterým se vyhýbáš obloukem a nechtěla bys je ani zadarmo?
Jakékoliv trojhranné. Nějak to neumím držet v
ruce, kloužou mi po nich prsty dolů. Asi jinej gang...
Kdybys
teď dostala 10 tisíc a nemohla je utratit ani za pastelky, ani za omalovánky,
ale za jiného ze svých koníčků. Co bys nakoupila?
Koupila bych si lístky na houslistu Davida
Garretta do Vídně (big fan), a se švagrovou bychom si udělali parádní dámskou
jízdu. A nebo bych si koupila navigaci na geocaching, se kterým teď začínám.
Co
myslíš, budeš ještě za pět let vymalovávat nebo je pro tebe malování přechodnou
záležitostí?
Myslím, že omalovávání mě bavit bude pořád, a
vzhledem k mému arsenálu asi bude muset až do konce života... Nééé... Pořád
jsem máma, manželka, kamarádka, a mám spoustu dalších povinností a koníčků. Na
pastelky mám čas po večerech, ale maluji jen tehdy, když mám doopravdy chuť,
nenutím se, mám třeba jeden obrázek na čtrnáct dní. I díky tomu si myslím, že
to není jen přechodná záležitost, protože chuť něco tvořit jsem měla odjakživa
:-).
Moc a moc
děkuji Leo. My všichni :)
Komentáře
Okomentovat