Brown sada PrismaLea pastelek? Já jsem pro ;)

Omalovánkový tag očima Ley

Je trošičku nenápadná. Když vejde do skupiny na FB, možná byste jí ani nepostřehli. Pak ale ukáže obrázek a vám padne brada na klávesnici. A hned je vám jasné, že vstoupila hvězda. Přijde Lea a rozsvítí se sluníčko. 

Pak už jí nikdy nepřehlédnete. Vždy milá, s úsměvem na rtech. A vy to cítíte z jejích obrázků. I proto mě velmi těší Leina účast v našem Tagu. Její upřímná zpověď jistě okouzlí i vás ;)

A kdybyste někdy měli chuť, mrkněte na její YT kanál. Čas od času přidá nějaké to video.

Leo, má milá hostující bloggerko, předávám ti slovo.

Kterou ze svých omalovánek miluješ a nenávidíš zároveň?

Ztracený oceán od Johanny Basford. Viděla jsem tolik nádherně vybarvených obrázků z téhle knížky ve skupince na FB i jinde na internetu, a úplně mě to nadchlo, pak ale přijde na věc, a já zjistím, že na ty titěrnosti prostě nevidím. A když si nasadím brýle, manžel se mě bojí...

Které ze svých pastelek budeš chtít vždy, zas a znova?

Jsou dvoje. Derwent Inktense, kvůli kterým mě teprve začalo bavit rozmývání, a potom Prismacolor Premier. Mám zatím malou sadu, a jsem pevně rozhodnutá jít do té o 132 kusech, protože tahle pastelka prostě "píše".



Kdybys sama vytvořila omalovánky, jaké a o čem by byly?

Kdybych to uměla, vytvořila bych omalovánky na motivy mých oblíbených fantasy příběhů a pohádek. Třeba si dokážu v duchu představit kresbu Tristana Thorna, z pohádky Hvězdný prach, co zrovna najde padlou Hvězdu, nebo pana Norrella z knihy Jonathan Strange a pan Norrell, kterak ostatním rádoby mágům ukazuje v londýnské katedrále svá kouzla, a ožívají přitom kamenné chrliče. Nápady by byly, žel, talent nějak chybí.... :)

Které ze svých pastelek bys nejradši rozšlapala, ale furt jim dáváš šanci?

Koh-I-Noor Mondeluz. Mám ty v papírové krabičce, a hrozně se mi lámou, ale jsou jedny z mých "prvních", a je mi líto se jich zbavit.

Kterou ze svých omalovánek bys dala darem babičce, kterou malé neteři a kterou svému nepříteli?

Moje babička taky celkem blbě viděla (asi je to dědičné), takže bych jí dala omalovánky, ve kterých není moc detailů, třeba jako Romantic Country (ty by se jí určitě líbily i tematicky).




 Neteři bych rozhodně koupila omalovánky od Kerbyho Rosanese, kterékoliv, protože něco jako vymalovávání důdlíků, bych já při nudné hodině dějepisu na gymplu rozhodně uvítala - pro puberťáky cool autor. 

Kdybych měla nějakého nepřítele (dejme tomu že nemám :), dala bych mu již zmíněný Ztracený oceán. A ukradla bych mu linery, a místo toho nastrčila křídy v tužce, co nejdou ořezat do špičky. Ha.

Kdyby ses mohla stát „tváří“ nějakých pastelek, tak kterých a jak by tvoje sada vypadala?

Byla by to určitě sada Brown (hnědé odstíny), protože prostě miluju hnědou barvu. Už když jsem se narodila, byla jsem taková dohněda (táta je Vietnamec, máma Češka, tak se to mixlo), no a přirozeně by se to projevilo i v mé omalovánkové vášni. Pastelky by byly na voskové bázi, a zlatým písmem by na nich bylo typem Comic San MS napsáno PrismaLea. Nebo PrimaLea.

Vyber jeden obrázek, který bys klidně malovala zas a znova, pořád dokola.

Zatím takový není, když vymaluju jeden obrázek, těším se hned na jiný.



Jsou nějaké pastelky, kterým se vyhýbáš obloukem a nechtěla bys je ani zadarmo?

Jakékoliv trojhranné. Nějak to neumím držet v ruce, kloužou mi po nich prsty dolů. Asi jinej gang...

Kdybys teď dostala 10 tisíc a nemohla je utratit ani za pastelky, ani za omalovánky, ale za jiného ze svých koníčků. Co bys nakoupila?

Koupila bych si lístky na houslistu Davida Garretta do Vídně (big fan), a se švagrovou bychom si udělali parádní dámskou jízdu. A nebo bych si koupila navigaci na geocaching, se kterým teď začínám.

Co myslíš, budeš ještě za pět let vymalovávat nebo je pro tebe malování přechodnou záležitostí?

Myslím, že omalovávání mě bavit bude pořád, a vzhledem k mému arsenálu asi bude muset až do konce života... Nééé... Pořád jsem máma, manželka, kamarádka, a mám spoustu dalších povinností a koníčků. Na pastelky mám čas po večerech, ale maluji jen tehdy, když mám doopravdy chuť, nenutím se, mám třeba jeden obrázek na čtrnáct dní. I díky tomu si myslím, že to není jen přechodná záležitost, protože chuť něco tvořit jsem měla odjakživa :-).

Moc a moc děkuji Leo. My všichni :)

Komentáře